Jquery plugin qtip – ajax obsah

QTip je celkem dobrý plugin, který nahrazuje zobrazení TITLE u prohlížečů.  Použití je jednoduché:

$(‘.qtip’).qtip();  — tim nastavim p2kn0 TITLE zobrazení po najetí myší na všechny elementy, které mají CLASS=qtip

Nicméně jsem si dlouho nevěděl rady, jak udělat, aby se qtip aplikoval i na AJAXem nahraný obsah. Protože, když po nahrání obsahu znovu zavolám předešlý příkaz, tak qtip se aplikuje také na již qtipnuté prvky a následně zobrazuje u těchto prvků jakoby dva qtipy přilepené přes sebe.

V api u qtipu existuje příkaz “destroy”, který qtip z prvků zruší a logicky poté lze znovu volat příkaz na jejich znovu nabindování. Jenže qtip má takovou vlastnost, že při jeho spuštění si vytáhne z atributu tagu TITLE to, co má pak zobrazit ve svém okně a pak title smaže. Tedy, když znovu nabinduji qtip tak vlastně již nemají co zobrazit, protože je TITLE prázdné.

Řešení je celkem jednoduché:

$(document).ready(function () {
qtipAll();
});

function qtipAll()
{
$(‘.qtip’).each(function () {
var title = $(this).attr(‘title’);
if ($(this).hasClass(‘qtipAlready’)) return true;

$(this).qtip({text:title, style:”cream”, position: {
corner: {
target: ‘bottomRight’

}
}});
$(this).addClass(‘qtipAlready’);
});

}

Hádanka pro programátory PHP

Jaký je rozdíl mezi těmito obrázky?

Odpověď je:  jiný server

(samozřejmě taky jiný prohlížeč, ale ten tady nehraje roli)

A teď trošku vysvětlení. Na nový server jsem nakopíroval web z jiného serveru, tedy kopie 1:1. Stejné skripty, stejná databáze – všechno zdá se být stejné. Když jsem pak začal testovat chod webu na novém serveru, tak se mi nechtěly zobrazovat obrázky. Udělal jsem si proto tyto výstupy. Skript vypadá nějak takto:

Když ho volám z původního serveru, tak mi správně vypíše pole dle preg_match, když ho však volám z nového serveru, tak mě STRING neprojde eregem a tudíž nic nevypíše.

Celkem zajímavé.  Servery se akorát liší ve verzi PHP:

Server 1: PHP 5.2….

Server 2: PHP 5.4….

Nevíte někdo, co to může způsobovat? Už se tady s tím 2 hodiny trápím.

“Přijata” na základní školu

Tak huráááá, naše malá dcera má za sebou první zkoušky. No tedy zkoušky, prostě byla přijata na základní školu. A dokonce je udělala za 8! (rozuměj, 8 úkolů za 8 hnědých vybarvených oříšků (hnědá barva je prý jako jednička známka)) No není to super?

Chápu, asi si myslíte, že jsme se zbláznili. Vždyť do základní školy berou každého, máme na to dokonce i nějaký zákon o povinné školní docházce. Ale přece bylo krásné pozorovat, když se naše malá snažila počítat s paní učitelkou jablíčka, napsat své jméno, říci, které zvířata patří do zoo a které na farmu. Dokonce si vzpomněla i na svého malého brášku a na žádost paní učitelky ho také nakreslila. Ono je potom člověk tak nějak krásně potěšen, že všechny hry, které doma s dcerkou hrajeme a kreslíme si, jsou vlastně k něčemu. Že na základě toho se vydává do světa škol, studií a poté i pracovních příležitostí. Vše, co se děti naučí v předškolním věku se najednou dostává do podvědomí už při příchodu na základní školu a čím více své dítě vedete k hraní, tím více najednou pochopíte, že dítě se tím vlastně tak nějak učí samo.

Jen ten příchod na zápis byl takříkajíc průšvih. Všude v rádiích se vysílalo, že je dnes zápis do prvních tříd a že jsou ohromné řady lidí, kteří u školy již postávají od půlnoci, aby své dítko do té školy stihli přihlásit. Že jsou prý školy obsazené a někde prý přijímají jen snad prvních 30 dětí. Ale zapomněli jaksi zmínit, že se jedná jen o některé Pražské školy a že na ostatních místech žádné takové problémy nejsou. Pěkně rodiče vystrašili, alespoň se mě to tak zdálo, protože když jsme do naší školy s dcerkou přišli, tak byla řada snad až ven, před školu. Čekali jsme tam asi hodinu, abychom odevzdali přihlášku, poté jsme čekali hodinu a půl, než jsme se dostali do třídy, kde probíhaly testy. Zapsat dítě do školy je však možné až do pátku, tedy celé tři dny. My se tam hnali hned první den a pěkně jsme si to tam odstáli. Příště se synem, až doroste do školního věku, víme, že tam stačí zajít poslední den, to tam již snad tolik lidí nebude.

Avšak nakonec je základní škola fakt moc pěkně zařízená. Teda za mých dávných mladých let, kdy jsme měli jen dřevěné poničené a pokreslené lavice, před katedrou jednu černou, věčně umaštěnou tabuli a k tomu možná jednu zlomenou křídu, se toho opravdu na školách hodně změnilo. Uvítala nás moc krásně vybavená učebna, s krásnými stoly a židličkami, s dvěma tabulema, jednou klasickou černou, na druhé straně třídy novu, bílou s promítačkou na stropě, s počítačem přímo ve třídě. Všude byly rozvěšeny učební materiály. Všechny učitelky nám podávaly ruce, usmívaly se, i paní zástupkyně ředitele nás velice mile pozvala do kanceláře, dceři předala takový diplom, jako že je přijatá, dostala nějaký pěkný náhrdelník. No, jde vidět, že se fakt snaží udělat moc dobrý dojem.

Jediná věc, která mě ve škole při těchto „přijímačkách“ zarazila, byla ta, že při kreslení dcerka drží pastelku třemi prsty. Paní učitelka ji hned opravila a řekla jí a také ukázala, jak se má správně držet tužka v ruce, tedy dvěmi prsty a ten třetí tu tužku jakoby přidržuje, no však to znáte. Mě však hned napadlo: „Není to snad jedno, jakým způsobem tu pastelku drží?“. Když se jí takhle kreslí dobře, tak proč se hned učit něco, na co není zvyklá. Hned jsem si vzpomněl na nějakou knížku, myslím že to bylo od Kiosakiho „Bohaté dítě, chytré dítě“ (mimochodem, moc pěkná knížka, kterou doporučuji všem, co se chtějí starat o blaho svých dětí), kde upozorňuje na principy školského systému, který je založen na vychovávání „oveček“, rozuměj zaměstnanců, kterým není moc povoleno samostatně myslet a samostatně se rozhodovat. Vše je předem přesně nalajnované, a kdo trošku vybočuje z řady a takříkajíc nevleze se do tabulek školského systému, používá jiné principy učení se, tak je vzápětí šikanován v podobě nedostatečných známek a tak podobně. Kiosaki to přímo ukazuje na příkladu, kdy v Americe, když bylo málo „zaměstnanců“ na plantážích, tak na středních školách najednou mávnutím kouzelného proutku byla polovina studentů (hlavně cizinců) vyhozena a nezbylo jím nic jiného než jít pracovat právě na tyto plantáže.

No nic, o tomhle jsem vlastně psát nechtěl. Jen mě to v tom okamžiku prolétlo hlavou.

Takže, shrnutí:

  • na zápis do školy, pokud fakt nechcete 3 hodiny čekat v řadě, běžte až ten poslední den zápisu – pokud je Vaše dítě chytré a umí do deseti napočítat, tak ho zcela jistě vezmou.
  • Školy jsou moc krásně a celkem i dobře technicky vybavené, tedy pokud to srovnám se školou, kterou jsem sám v mladých letech prošel
  • testů se v žádném případě nebojte. Vlastně je test dělán velmi zábavnou formou a dítě si to moc pěkně užívá
  • a za další, velmi důležitá věc, když už jste to dočetli až sem: Kupte si něco z našeho obchůdku, třeba jen batůžek, nebo tričko, mikinu. Určitě bude dobré dát dětem nové a pěkné oblečení, když mají jít do té velké základní školy.

cookieForm – automatické vyplňování textboxů

Kdysi jsem si napsal takový Javascriptový skriptík, který si uchovává informace zapsané do textových políček.

Využití tento skript najde zejména na různých webových formulářích. Například na eshopu, když si zákazník vyplňuje osobní údaje, adresy, atd., tak díky tomuto skriptu je stačí vyplnit jen jednou a po příští návštěvě jsou již tyto informace předvyplněny. Výhoda je v jednoduchosti řešení, kdy stačí tento skript inkludovat do stránek (+ jquery a jquery.cookie) a každému inputu, které má být uchováno v paměti, je třeba dát CSS třídu “cookiesave”. Skript si dokáže poradit i s checkboxy.

Odkaz pro stažení souboru: cookieForm

A/B test na webu nákupy dětem cz

Nedávno jsem si hrál se stránkami eshopu nakupy-detem.cz a vytvořil jsem tam zajímavou věc.
Když si kdokoliv vloží do nákupního košíku nějaké zboží (proště klikne na Vložit do košíku), tak se mu objeví vyskakovací okénko (fancybox), které zobrazí informace o vložení zboží do košíku a navíc uživateli nabídne další produkty ke koupi, které nějakým způsobem s tímto produktem souvisí (tzv. cross selling).
Graficky to vypadá celkem dobře. Posuďte sami:

Potřeboval jsem zjistit, jestli zákazníci nakoupí více, když se toto okno zobrází a nebo když je to přímo po kliknutí na tlačítko “Do košíku” okamžitě hodí na stránku nákupního košíku. Zajímá mě tedy, kolik bylo objednávek z té či oné verze testu, kolik byla celková suma objednávek, a také jaká byla průmerná objednávka.

Vytvořil jsem si tedy jednoduchy A/B test, který zabezpečuje přesné poloviční pokrytí obou metod, tedy, kdokoliv příjde na stránku, tak se mu do cookies uloží hodnota a/b testu (jestli se mu vyskakovací okno zobrazí, či nikoliv). Tato hodnota se drží u uživatele již napořád (cookies vyprší až za rok). V databázi si vždy inkremenuji číslo, kolik je testu A a kolik je testu B. Tím mám zaručeno, že se mi testy opravdu vždy střídají.

Nechal jsem to nějakou dobu běžet, a zde mám již konkrétní výsledky:

Test A Test B
Počet objednávek 102 72
Suma objednávek 43 829,- 32 060,-
Průměrna objednávka 429,- 445,-

Test A – vyskakovací okno
Test B – bez vyskakovacího okna

Z testu vyplývá, že více objednávek je z verze s vyskakovacím oknem, i když průměrná objednávka je větší u verze bez fancy boxu.

Samozřejmě se třeba ve vašem e-shopu mohou výsledky lišit, ale pro mě je to určitě signál, že vyskakovací okno na stránkách zůstane. Navíc se nyní budu snažit ho ještě vylepšit, například tím, že seznam produktů budu vybírat tak, aby se zde zobrazily výrobky, které budou pro uživatele více atraktivnější (např. dle jeho procházení webem a klikání na produkty). K tomu mě totiž vede jeden fakt, a to ten, že při pohledu na google analytics si na tyto produkty kliknulo za poslední měsíc jen 9 lidí ?!  Ono to zboží tam graficky velmi hezky působí, ale musím nějak zvednout jeho klikanost.

Tipo czech s.r.o. – klasická zlodějská předváděcí akce

Černé ovce – dne: 26.1.2010

Firma: TIPO CZECH s.r.o.
IČO: 28 50 55 22

Klasická ukázka předváděcí akce s touto firmou, která si nebere servítky a vnutí Vám zboží v hodnotě do 500,- Kč, avšak vy ji musíte splatit v hodnotě 20 000,-.
Pozor na podpisy jakýchkoliv papírů, neboť Vám dají podepsat také papír o tom, že jste si tuto firmu pozvali k sobě domů a tím pádem nemáte nárok na případné vrácení zboží ve lhůtě 14 dnů.

Bludy sociální demokracie

V tomto článku nám ČSSD, jako vždy, představuje svoji nehoráznou blbost a znovu tak prokazuje orientování se vyloženě na populistické kecy, na které dobře slyší intelektuálně slabší a nezaměstnaní občané, což je vlastně 90% voličů ČSSD.
Článek s téměř komickým názvem “Vytáhneme zemi mezi bohatší v Unii …” představuje další plány sociálních demokratů, jak potrestat odborníky a podnikatele s vyššími platy, kteří (přiznejme si to) řídí chod této ekonomiky a na kterých je mnoho lidí závislých. ČSSD, potažmo Paroubek, navrhl zrušení rovné daně a zavedení progresivní daně. Přesněji pro lidi s příjmem nad 1,2 miliónů korun ročně chce zavést daň ve výši 38 procent. Tímto způsobem chce prý z těchto lidí vytáhnout 5 až 6 miliard korun ročně. A co chtěji s těmito penězmi dělat? No samozřejmě je rozdělit sociálně slabším vrstvám obyvatelstva. Takže jednoduché krédo ČSSD zní, ‘Vy, co pracujete, pracujte dále a déle, ať se ti, co jsou na socce mají lépe a lépe’. Tato sociální politika zřejmě vyhovuje většině voličů, avšak má to své ale:
– díky této nové dani vznikne ohromně větší nezaměstnanost (podnikatel, který vydělá méně stěží rozšíří výrobu) a tím pádem bude třeba i více peněz na uživení nezaměstnaných.
– již dnes jsme svědky toho, že lide s vysokým příjmem mají konta v daňových rájích. Tímto akorát vláda podpoří zrychlení této činnosti u dalších podnikavců a tím enormně sníží příjem z daní

Důsledkem těchto změn tedy bude zrušení podnikatelské sféry, snížení ekonomické síly země a v konečné fázi zapříčinění bankrotu státu.

A co říci závěrem?

Průzkumy ukazují, že další volby vyhraje ČSSD se svými 29 procenty hlasů (průzkum ze dne 25.11.2009) a společně s komunisty obsadí celou dolní sněmovnu, tak trošku z nadsázkou musíme jejich populistická gesta brát velmi vážně a možná pomalu přesouvat své podnikatelské a finanční aktivity do jiných (sousedních) zemí, kde pracovitost a podnikatelská zručnost nebude trestána formou razantního snížení odměny z těchto činností.

Úspěšná meditace

Úspěšná meditace má několik fází.

První fáze:
Rozložíte svou rohož a zkřížíte nohy. Vyprázdníte mysl.

Druhá fáze:
Napadne vás, zda už meditujete dostatečně dlouho. Začínáte mít obavy, že přestáváte cítit levou nohu. Pokoušíte se vypudit z mysli představu velké krevní sraženiny.

Třetí fáze:
Začnete přemýšlet, jestli by si bůh všiml, kdybyste se podívali na hodinky.

Čtvrtá fáze:
Napadne vás, že jste si pravděpodobně měli před meditací zaskočit na toaletu.

Pátá fáze:
Podíváte se na hodinky. Zjistíte, že už meditujete celých pětačtyřicet vteřin.

Šestá fáze:
Jdete do hospody.

Pravda pravdoucí

Myslím si, že tato fakta by měli znát všichni voliči tohoto státu:

Před 20 lety se schylovalo ke konci vlády komunistů nad naší zemí a o tuto změnu jsme
aktivně usilovali.

Za 20 let mnozí z nás svým umem, pílí a inteligencí dosáhli profesních
úspěchů a blahobytu, o kterém se nám za komunismu ani nesnilo.

Budování soukromého úspěchu jsme vykoupili tím, že jsme až příliš ochotně
odevzdali osud věci veřejných do chtivých a chamtivých rukou.

Skandály dnešních politiků sledujeme se stejným znechucením jako někdejší
tupost těch komunistických. Napříč zemí se rozrostl bezprecedentní systém
korupce na komunální, krajské i centrální úrovni.

Vstupenkou na lukrativní posty polostátních podniků a organizací s
miliardovými rozpočty je legitimace nebo spřízněnost s velkou politickou
stranou.

Nepozastavujeme se nad tím, že v zemi, kde je pracovní síla 3x levnější než v
západní Evropě, je kilometr dálnice 2x dražší.

Nepozastavujeme se nad tím, že narozeniny primátora či státního úředníka
rozhodujícího o miliardách, stojí jeho “oficiální” roční plat.

Nepozastavujeme se nad tím, že miliardové veřejné zakázky získá ministrova
firma s momentálně neznámým vlastníkem – akciemi na doručitele.

Nepozastavujeme se nad tím, že bývalý premiér vydělal desítky milionů na
obchodě s akciemi od podnikatele, kterému předtím zajistil miliardovou
dotaci.

Nepozastavujeme se nad tím, že výroba tramvajenky s čipem stojí v Praze 10x
více než v Londýně nebo v Paříži.

Vleklá vyšetřování, když k nim vůbec dojde, končí tím, že obvinění se
neprokázala. Pokud magistrátní úředníci uvíznou v síti policie, tak jedině té
švýcarské nikoli české.

V naší zemi lze dnes ustát jakýkoli skandál, za několik dní ho překryje ten
další.

Hlavě státu, zaměstnané vlastní ješitností a bojem proti nebezpečí evropské
integrace, nestojí korupce za půl slova.

I když je to dnes méně okaté, média vědí o čem psát víc, o čem méně, o čem
nic.

Zatímco v dobách komunismu jsme museli překonávat strach, nyní je překážkou
lenost.

Nadáváme na ceny, ale jsme líní změnit banku nebo telefonního operátora.

Necháme se stříhat jak ovce. Jsme líní se informovat, vytvářet si, prosazovat
a bránit svůj názor.

Místo přísunu a zpracování informací si vymýváme mozky stupidními
seriály.

Místo zpráv a názorů čteme v bulváru o celebritách, kdo komu zahýbá a s
kým.

Náš národní cynismus se masochisticky vyžívá v tom, jak hrozné panují poměry
a sami kromě vymýšlení vtipů neděláme nic.

Ti přihlouplí se ještě rozčilují nad stotisícovými platy, ale miliardové
causy jim unikají.